Dovolte, abych vám přinesl detailní report z výletu do slunné Guatemaly, kterou pořádala značka Ron Botran pro svoje přední distributory. Já jsem nesmírně rád, že mě Jirka Rabel oslovil a umožnil mi uskutečnit si dlouhodobý rumový sen. Výletu se společně se mnou účastnil i Tomáš Mozr a Gabriela Stehlíková (oba z UPB) a já jsem za ně byl neskutečně rád, protože lepší parťáky k cestování jsem si nemohl přát. Jelikož je zážitků a fotek opravdu mnoho, rozhodl jsem se celý report rozdělit alespoň na dvě části. V té první vás seznámím spíše obecně s Guatemalou, její kulturou a krásnými místy, která jsme navštívili na vlastní pěst. V druhé části to bude již více o rumu, protože vám představím oficiální program, který si pro nás Botran připravili.

1. Část – Flores, Tikal

Odlet

Naše společná cesta začala brzy ráno v sobotu 25. 2. 2023 na pražském letišti. Letěli jsme do Vídně, kde jsme přestoupili na další letadlo. To nás po 11 hodin dlouhém letu úspěšně dopravilo na letiště v Newarku (New Jersey). Po všech těch kontrolách, na kterých si v Americe potrpí, jsme se vydali již posledním spojem do Guatemala City. Nemohlo samozřejmě chybět ani lehké osvěžení, avšak nabídka rumů zde byla dost omezená.

Po přistání ve Guatemala City nás již na letišti čekal Jesus Morasso (ředitel Botranu pro Evropu), který nás odvezl do hotelu. Kolem půlnoci jsme úspěšně dorazili na krásný hotel Camino Real Hotel a mohli si konečně po dlouhé cestě odpočinout.

Hned ráno jsme si užili neskutečně dobrou a pestrou snídani. Vybírat bylo opravdu z čeho, spousta čerstvého ovoce, kokosové ořechy na ledu, místní uzeniny, ryby, skvělé banány na různé způsoby, vajíčka, sladké i slané pečivo, no bylo toho moc. Po skvělé snídani jsme se vydali na naši první cestu po Guatemale. Velké kufry jsme si nechali na hotelu, do kterého jsme se následně vraceli zase zpět a vzali si s sebou jen to nejdůležitější na 2 dny cestování.

Zamířili jsme si to rovnou na letiště, odkud jsme letěli letadlem zhruba hodinku do Flores. Autem byste do Flores z Guatemala City jeli asi 9 hodin, tedy let byl jasnou volbou. Náš další cíl byl totiž Tikal, úžasné místo, které je jedním z hlavních lákadel celé Guatemaly a nachází se nedaleko Flores.

Flores

Po příletu jsme si prošli městečko Flores, projeli se namačkaní v tuk-tuku (místní rychlá, levná doprava, většinou jen pro 2 lidi), ochutnali něco ze skvělé místní kuchyně a především také rum Botran 12, který nám zde neskutečně chutnal a ke Guatemale neodmyslitelně tato značka patří. Navíc je právě rum Botran 12 nejprodávanějším rumem v Guatemale. Obdivovali jsme místní kulturu, architekturu, všudypřítomné barvy a milé obyvatele.

Moc se mi líbily místní trhy a stánky s obrovskou nabídkou čerstvého ovoce a zeleniny. Ty byly opravdu výjimečné a téměř na každém rohu. Musím uznat, že ovoce zde chutná zcela jinak a je opravdu moc dobré. Ať už to byly banány, melouny, kokosové ořechy a další.
Následně jsme se opět tuk-tukem dopravili na náš hotel Gringo Perdido, který se nacházel uprostřed divoké přírody, hned vedle jezera Petén Itzá. Bylo trošku složitější se na recepci domluvit, jelikož personál moc neuměl anglicky, naštěstí jsme sebou měli Toma, který se zvládl v pohodě domluvit i španělsky.

Vybalili jsme věci v našem stylovém pokoji a hned si to zamířili do místního baru na osvěžující drink. Výběr nebyl takový, jaký jsme asi očekávali (zvláště co se rumů týče), ale nakonec jsme si přišli na své. A jelikož jsme měli nádherné počasí, neodolali jsme koupání v jezeře a lehkému opalování, abychom lépe splynuli s místním obyvatelstvem.

Následně jsme pozorovali nádherný západ slunce, prošli si okolí hotelu a pomalu se přemístili k večeři. Celkově mi guatemalská kuchyně velmi seděla. Moc mě baví kombinace skvělé španělské a mexické kuchyně. Večer jsme ještě poseděli na baru a spřátelili se se skvělými slečnami Marielou a Linou, které zde slavily narozeniny. Náhodou byly ten den na návštěvě Tikalu a doporučili nám i skvělou atrakci mezi korunami stromů Zip line. My se do Tikalu chystali hned druhý den, takže se nám tipy moc hodily.

Těšil jsem se, jak si ráno odpočinu v tomto ráji uprostřed divoké přírody. Ovšem opice nad naším pokojem měly zřejmě jiné plány a řešily nad našimi hlavami evidentně nějaký vážný rodinný problém. Takže jsem se nechtíc vyhrabal z postele a zjistil, že je skvělý čas lehnout si do houpací sítě u jezera a vyfotit východ slunce. Byla to opravdová vizuální symfonie doprovázená zvuky místní fauny. Následně jsme si dali kávu, dobrou snídani a čekali na našeho průvodce Antonia, který nás měl odvézt do Tikalu.

Cestou do Tikalu nám Antonio zastavil ještě u jednoho místního obchůdku plného lokálních surovin, dárkových předmětů a zatím nejlepší kávy, kterou jsme zde pili. Obecně jsou zde zvyklí vypít dost kávy, takže ji poměrně hodně ředí vodou a člověk si na to musí zvyknout. Nakoupili jsme nějaké dárky, něco na osvěžení a vyslechli si první zajímavé informace o samotném Tikalu. Antonio nám ukázal na zmenšenině mayského města, jakou trasou půjdeme a mohli jsme pokračovat dál v cestě.

Tikal

Tikal byl založen v 6. století p. n. l., avšak největšího rozmachu se těšil v období 3. – 8. století našeho letopočtu. V té době se stalo toto město významným náboženským, kulturním a obchodním střediskem největšího a nejdéle trvajícího mayského státu. Město však dříve neslo název Yax Mutul. Tikal se nachází v regionu Petén v Guatemale a je součástí Národního parku, který je také zapsán v seznamu kulturního dědictví Unesco.

Tikal ležel dlouhá léta ukrytý v džungli až do roku 1848, kdy do těchto míst poslala guatemalská vláda expedici pod vedením Modesta Mendéze a Ambrosia Tuta. Započal zde podrobný archeologický výzkum spolu s vypracováním územního plánu. V osmdesátých letech zde byla vybudována zpevněná silnice z Flores do Tikalu, čímž se otevřely brány turistickému ruchu. Ačkoli jde dnes o jedno z nejnavštěvovanějších míst Guatemaly, v celém Tikalu najdete pouze tři hotely, které zde byly kdysi zřízeny. Příroda je tu krásná, nedotčená, tedy velmi dobře se zde daří udržovat zbytky města i přírodu v dobrém stavu.

Ještě před vstupem nám Antonio dal ochutnat místní pálenku s názvem Quezalteca, která se zde vyrábí hned v několika verzích. A musím říct, že nebyla vůbec špatná. Hned při vjezdu do této oblasti se ocitáte ve skutečně divoké přírodě. Vede zde pouze jediná silnice, kolem které se rozprostírá krásná místní flora a volně se pohybující divoká zvířata. Hned na začátku nás zaujaly dva vysoké, krásně rozvětvené stromy, tyčící se až do nebes. Byly to Ceiby, z nichž první má úctyhodných 47 let (fotka se žlutou budovou) a druhá má neskutečných 198 let (fotka s námi). Určitě si vybavíte rumy Cihuatán a zejména pak láhev Xaman, který dozrává v sudech právě z tohoto dřeva.

Na každém kroku jsme se mohli přesvědčit o tom, že se kolem nás rozprostírá prales s velmi rozmanitou faunou a florou. Náš skvělý průvodce Antonio nám v tomto směru ještě trošku pomáhal a především díky němu jsme na vlastní oči viděli třeba mládě tarantule, tukany, krokodýla, opice, termity, vačice a další místní zvířata. Dále nám ukazoval pepřový strom, jehož listy skutečně hezky voněly po pepři a stejně tak strom citronečník, jehož listy měly příjemné aroma citronové trávy. Všude roste také spousta lián a stromů s opičím ovocem, které opice milují a jejichž plody se dají využívat i jako lepidlo. Také se zde vyskytuje limestone, který se přidával do jejich verze cementu, díky kterému vznikaly všechny místní stavby. Antonio nás provázel zkratkami středem džungle a byl to opravdu skvělý zážitek.

Ve svém největším rozmachu v Tikalu žilo na cca 576 čtverečních kilometrech až 50 tisíc lidí. Je to nepředstavitelné číslo s ohledem na to, že většinu této plochy pokrývá hustý prales. Na celém prostoru se nacházelo asi 3000 paláců, pyramid, hřišť a dokonce zde měli i jakési termální lázně. Do dnešního dne se podařilo odkrýt pouze část pokrývající 20 km2 těchto úžasných staveb. Turistická trasa je dlouhá cca 16 km. Na některé ruiny může člověk přímo vylézt, některé musí sledovat pouze ze země. Měli jsme také štěstí, že zde nebylo zrovna příliš turistů a počasí bylo také přímo ideální.

Po úžasné túře kolem ruin mayského města a středem pralesa nás Antonio dovedl na malé místní tržiště. Nacházelo se zde několik menších obchůdků s lokálními produkty a dárkovými předměty pro turisty. Nejvíce nás zaujala žena, která ručně vyráběla tradiční pletené výrobky v pestrých barvách. Vyráběla sukně, ubrusy, šály, pásky a spoustu dalšího. Dokonce i náš průvodce Antonio si od ní nechal kdysi vyrobit speciální ubrus na stůl s monogramy jeho rodiny.

Následně jsem neodolal menší adrenalinové tečce a vyzkoušel jsem si místní atrakci – zip line. Zpočátku to vypadalo, že půjde pouze o krátkou, pohodovou trasu. Ale s každou další zastávkou jsem postupně lezl stále výš a výš. Nakonec jsem prošel asi deset stanovišť v korunách stromů, kde jsme se u těch posledních pohybovali opravdu až u samotných vrcholků stromového porostu mezi opicemi. Na oko chatrná konstrukce a pouze španělsky mluvící personál klidu moc nedodaly, ale nakonec to byl skvělý zážitek.

Příjemně unavení jsme dorazili v podvečerních hodinách zpět do hotelu a přemístili se ještě na chvíli k jezeru. Zrovna totiž zapadalo sluníčko a my si ještě chtěli vyzkoušet jízdu na paddleboardech. K tomu jsme samozřejmě dodržovali pravidelný rumový pitný režim. Následně jsme si dali dobrou večeři a šli spokojení spát plni neskutečných zážitků.

Dopoledne jsme si užili ještě krásné sluníčko u vody, dali si dobrou snídani, nějaké drinky a následně jsme se již museli pomalu vydat na letiště, abychom stihli let zpátky do Guatemala city, kde nám večer začínal program se značkou Ron Botran. Bohužel situace na letišti se vyvinula tak, že náš let byl zrušen a museli jsme letět jiným, který měl ještě zpoždění. Tedy místo krásných 3 hodin klidu a pohody v hotelu jsme měli sotva 30 minut na to dát si sprchu a nachystat se na večerní program.

A jak probíhal zbytek pobytu v Guatemale? To se dozvíte až ve druhé části reportu, který vám již brzy nasdílím. Věřte, že mám ještě spoustu informací, fotek a zajímavostí, na které se můžete těšit!

Publikováno: 8. dubna 2023 Aktualizováno: 9. dubna 2023
Autor článku - Jiří Naller Jsem fotograf a milovník rumů. Jsem zakladatel rumové skupiny Rum a vše kolem něj. Rád experimentuji a snažím se vnášet do fotografií (nejen rumů) netradiční prvky a originální pojetí.

Jak tento článek hodnotíte?

Pro hlasování klikněte na hvězdu

Průměrné hodnocení 5 / 5. Hlasů: 1

Článek zatím nikdo nehodnotil. Buďte první!

Související články