Snad žádnému rumovému fanouškovi nemohlo uniknout, že se minulý víkend konal jeden z největších Rum festivalů v Evropě – Rhum Fest Paris 2022. Nikdy by mě asi nenapadlo, že bych se tohoto festivalu mohl zúčastnit. Ovšem jako blesk z čistého nebe se mi tato možnost naskytla a zkrátka ji nešlo odolat. Ještě jednou velké díky patří pro Jan Albrecht a Mario Navarro, kteří nám domluvili vstup, i když byly lístky již beznadějně vyprodané. A také pro ostatní členy naší expedice, že mě vzali sebou.

Cesta

Na cestu se vypravila česká expedice v sobotu navečer ve složení Martin Špryňar, Peťa Šafářová, zkušený milovník agricole rumů Martin Trávníček a moje maličkost v plné zbroji s oběma foťáky a mobilem k tomu. No a jelikož není Paříž úplně za rohem a jeli jsme autem, čekala nás dlouhá cesta. Naštěstí díky zkušeným řidičům cesta utekla rychle a bez problémů a my dorazili po 11 hodinách cesty v neděli ráno do prosluněné Paříže. Snídaně v kavárně hned vedle Eiffelovy věže nás příjemně naladila na tu pravou pařížskou notu.

Vyrazili jsme tedy trošku blíže k Eiffelovce, pokochali se, něco nafotili a pak již mířili blíže k centru. Nemohli jsme samozřejmě vynechat ani zastávku u Louvru, to byl skutečně zážitek. V Paříži zrovna probíhal velký Maraton, tedy všude to vcelku žilo. Ale nezbývalo moc času a my se museli rychle přesunout k hlavnímu cíli našeho výletu.

O Rumfestu

Festival začínal ve 12 hodin a konal se v parku Floral Vincennes. Zde bych zmínil jeden z mála nedostatků, co se tohoto festivalu týče. Rumový festival totiž nebyl prakticky nijak značen. Troušku jsme bloudili, hledali, nikde žádné cedule ani směrovky. Párkrát jsme se zeptali na cestu a nakonec jsme přece jen našli dlouhou frontu vedoucí ke vstupu na rumfest. Naštěstí fronta rychle postupovala a my si ji trošku zkrátili degustací rumu ze soudku z placatky. První nápis Rumfest byl prakticky až uvnitř areálu. Prošli jsme několika dveřmi, přes ochranku a již jsme se ocitli v hlavním místě dění. Výborný byl obchod s velkým množstvím láhví hned u vstupu, odkud jsme si pár láhví samozřejmě odvezli.

Nutno podotknout, že tento rumový festival probíhá celkem 3 dny. Sobota a neděle byla pro běžnou veřejnost, pondělí zase pro tu odbornější společnost. My jsme sice dorazili až v neděli, ale i tak množství lidí bylo vcelku ohromující. Naštěstí areál je opravdu velký a lidé se zde docela rozptýlili. Občas se samozřejmě někde čekalo, ale nebylo to nic hrozného. Jenže hned z počátku nastalo složité rozhodování, kde začít? Naše první kroky mířily ke stánku Millionario za naším kamarádem Mariem Navarrem. Ten nás mile uvítal s celou rodinou a vysvětlil co a jak. Abyste si však nemysleli, že jsme tam byli jediní Češi, potkali jsme na akci také skvělého kamaráda a snad všude přítomného návštěvníka různých akcí Kryštofa Hordinu. Nechyběla společná fotka a šlo se degustovat. Měl jsem v plánu dělat si i poznámky k jednotlivým rumům, ale prostě to nešlo. Tedy popisky spíše kratší, pouze jak jsem si je vybavil. Měl jsem co dělat, abych stíhal fotit, protože ta euforie byla opravdu velká. I tak jsem některé ochutnané vzorky nevyfotil, ale to mi snad prominete.

Vcelku jistě jsme vyrazili směrem ke stánku se značkou rumů Karukera. Tam jsme již netrpělivě vyhlíželi novinku Karukera Double Distillate 2008 & 2013, která nám neskutečně zachutnala. Zkusili jsme ještě i další láhve jako Karukera L’expression 45 nebo Karukera L’expression Brut de fût a jsou to všechno opravdu neskutečné rumy. Ale museli jsme se odtrhnout a pokračovat dál. Pokud si to však dobře pamatuji, tu novinku jsme ochutnali ještě alespoň třikrát, opravdu se povedla.

Měli jsme namířeno prozkoumat další známé značky agricole rumů, ale odchytla si nás milá slečna Constanza, která nám asi během 5 minut nalila snad 6 vzorků. Vyzkoušeli jsme Bows aged Venidor rumy, pak pár rumů z Tahiti značky Mana’o, a bylo to docela příjemné poznání. Ne tedy, že by nás to zrovna posadilo na zadek, ale ten bílý Mana’o byl opravdu příjemný mladý agricole, tak jak ho mám rád.

Po rychlém degustování jsme se museli posunout zase o kousek dále. Objevili jsme se před stánkem značky Saint James. I tady jsme měli v hlavě pár rumů, které jsme chtěli ochutnat. Zaujal nás především Saint James Brut de Colonne 74,2%, který bych označil jako jeden z top rumů, které jsme za tento ochutnali. Úžasný, ovocný, výrazný ale ne příliš ostrý agricole, který vám nechal v ústech opravdu velice dlouhou a příjemnou stopu. Velké díky patří zejména Martinovi Trávníčkovi, protože ten vedl naše kroky a tyto skvosty vybíral.

Hned vedle stánku Saint James se nacházela další nám dobře známá a oblíbená značka J. Bally. Spolu s ní zde byly i rumy značky Dillon. J Bally máme dobře napité, ty ART série jsou skvělé, tedy jsem se vrhli rovnou na Dillon. Ale nemyslete si, že jsem se na pár vzorečků J. Bally nestavil při druhém okružním kolečku. Dillon Brut de fût 2013 v síle 62% byla pro mě také novinka a neskutečně mě zaujala. Musel jsem později vrátit ještě jednou, protože tento rum mi skvěle padl do chuti.

Bylo toho na nás už trošku moc najednou a tak jsme si zašli něco dobrého zakousnout. Fronty venku u stánků s občerstvením byly vcelku dlouhé, ale já jsem příliš dlouho nečekal a jídlo bylo nachystáno poměrně rychle. Dobře jsme si pochutnali, zklidnili hladinku a mohli jsme tak dále pokračovat v degustaci.

Následovala zastávka u dalších dvou skvělých značek. První byla Trois Riviéres a jejich novinka Triple Millesime 2001/2005/2011. I když má rum trošku nižší obsah alkoholu (42%), nabídne vám velice příjemnou paletu chutí, která se za mě lehce lišila od běžných Trois Rivierés. Navíc se prodává za velmi příjemnou cenu kolem 50 euro, takže milé překvapení. Je zajímavé, že rum obsahuje dva ročníky zrající v sudech z francouzského limousinského dubu po koňaku (2005 a 2011) a jeden ročník zrající v sudech z amerického dubu po bourbonu (2001). O kousek vedle jsme navštívili zde velice oblíbený stánek, u kterého bylo prakticky stále plno. Byl to stánek značky Longueteau. Zvládli jsme ochutnat jejich asi nějakou limitku/pokus/projekt, ke kterému jsme se bohužel nic moc nedozvěděli. U tohoto stánku bohužel z těch lidí za pultem ovládala angličtinu asi jen jedna slečna a po nějaké chvíli čekání na ni jsme to prozatím vzdali. Ale byly to velmi povedené rumy a snad se dostanou do běžného prodeje.

Po těchto příjemných kouscích jsme se zase potkali s Kryštofem a ten mě zavedl nejdříve zpět ke stánku, kde jsme na startu pili s Constanzou. Ochutnali jsme zde další 2 rumy, které nám prve unikly. Doporučil nám je právě Kryštof, že ho moc zaujaly a za to díky. Šlo o rumy značky Twelve, která byla pro mě zcela neznámá. První vzoreček byl blendem celkem tří sudů, přičemž první z těchto sudů pochází z ostrova Réunion (palírna Rivière du Mât) a další dva pocházejí z Jamajky (palírny Monymusk a Worthy Park). Rumy jsou staré cca 7-8 let a výsledná síla je 62%. Rum nám moc chutnal, ale přece jen ta Jamaika trošku přebila chuť Reunionu a byla to za mě škoda. Druhý vzoreček byl pro mě ještě větší pecka, protože šlo tentokrát o blend 4 sudů. Prvního z Guyany (Diamond distillery) a 3 z Jamajky (palírna Monymusk , Worthy Park a Hampden). Rumy jsou opět staré 7-8 let a stáčí se do lahví v sudové síle 63,5% alkoholu. Tohle mě neskutečně bavilo, skvěle vyvážené chutě obou zemí, super rum. Co se mi moc líbilo, že ze zadní strany láhve vyčtete z etikety přesné složení jednotlivých rumů v blendu. Něco jako jsme zvyklí třeba u Black Totu 50th anniversary. Tedy chválím jak rumy, tak transparentnost.

Následně naše kroky zamířili ke stánku Velier, kde jsme ochutnali nový Hampden Overporoof 4y a oba dva Papaliny. Hampden moc fajn, Papalin mě vzhledem k ceně úplně nepřesvědčil, ale pochutnali jsme si.

Pak nás přepadla náhlá a nečekaná chuť na doutník. Vůbec jsme tedy neváhali a skočili ke stánku kamaráda Maria. K doutníčku jsme chtěli něco jemnějšího, sladšího, tedy Millionario byla jasná volba. Já si vybral trošku menší kousek Partagas Serie D No 4 a byla to lahůdka.

Krásně nám svítilo sluníčko, tak jsme se usídlili na jednom sudu a vychutnávali chvilky v dýmu. Vedle nás bylo zajímavé místo, kde jste si mohli vyzkoušet rum z různých sudů, odlišného dozrávání a bylo to opravdu dobře vymyšlené.

Po doutníčku jsme vytvořili to kratší video, které jsme pověsili na zeď skupiny a všechny jsme vás v něm zdravili. Pak jsme se tak nějak rozprchli na všechny strany a já zahlédl kamaráda Jonathana s jeho skvělými rumy English Harbour. Je jasné, že tyto parádní rumy již dobře znám a mám vlastně všechny doma. Ale to přece nebrání tomu, abych zaskočil na pár slov, dobrý rum a samozřejmě fotku. Nejsem si jistý, jestli jsem někdy viděl ve Jonathanově tváři jiný výraz než široký úsměv, je to nesmírně nakažlivé, pozitivní a super. Navíc jako bonus, když se mi podařilo vylít trošku rumu, neváhal a dle jeho instrukcí jsme si oba pořádně vymáchali v rumu ruce. Protřeli je o sebe a najednou šlo krásně cítit to vyzrále dřevo a další složky ve vůni. Info jako bonus, pokud vám pak nelepí prsty, v rumu není obsaženo větší množství umělého cukru.

Následně jsme se zase setkali s celou partičkou a zamířili jsme k pro mě zatím ne zcela probádané značce Bologne. Ochuntali jsme několik skvělých, výrazných, silných agricole rumů, které velice příjemně uspokojily naše chuťové pohárky. Zvláště rum Bologne Brut de colonne 75,5% byl neskutečný. Jeho chuť jsem cítil ještě dlouho po ochutnání, možná jej ještě nyní cítím na patře.

Následně mi Martin Špryňar domluvil speciální malou ochutnávku jedné Cachacy u svého kamaráda Leszka. Připravovali mě na to, že je to jako vylití baterie na jazyk, ale nějak jsem tomu příliš nevěřil. A opravdu, světe div se, bylo to tak. Takový neutrální příjemný start se rychle proměnil v suché brnění jazyka a přešel až do vysoce kyselé podoby se zvláštním technickým bateriovým dojezdem. No dlouho mi trvalo, než jsem toto aroma dostal z úst i skleničky, ale rozhodně zajímavá zkušenost.

Po chvilce chození a přemýšlení, jaké značce dáme ještě šanci si nás odchytla další slečna, tentokrát u stánku značky Rum Bullion. Název zaujme, ale nemá nic společného s nám dobře známými, velmi kořeněnými rumy Rumbullion. Ochutnali jsme Venezuelu, Gyuanu a Belize. Je pravda, že po všech těch výrazných a vysoce procentních rumech nás tyto slabší kousky úplně neoslovily. Chuťově byly vcelku příjemné, takové neutrální, ale pouhých 40% bylo vcelku znát. Zkrátka pro mě nebyly ničím zapamatovatelné.

O kousek dál to byla zase trošku jiná písnička. Velmi sympatický stánek se známou značkou HSE. Tedy i zde jsme se na chvíli zastavili a zkoušeli série, které jsme ještě neměli, nebo si je příliš nepamatovali. Mě zaujala především láhev rumu HSE Parcellaire N°1 Canne d’Or 2016 o síle 55%. Rum vyrobený z tzv. zlaté (nebo slámové) třtiny. Krásná síla, ovocné tóny, výborný závěr.

Příjemná chvilka odpočinku nám byla dopřána na menší umělecké výstavě obrazů s rumovou tématikou. Byla to opravdu pastva pro oči, nádherná díla, která byla propracovaná do opravdivých detailů. Takový obraz bych si s chutí vystavil v pracovně.

Po chvilce odpočinku jsme neodolali a zašli se podívat ke stánku Plantation. Z jeho boční strany jsme totiž zahlédli velmi pěkné, zajímavé a pro nás zcela neznámé láhve. Slovo dalo slovo a už jsme ochutnávali perfektní Long Pond 2018 (58%) a Clarendon 2018 (55%). Oba to byly skutečně skvělé rumy a samozřejmě nás zajímalo, co to je zač. Zjistili jsme, že by mělo jít asi o plánovaný projekt ze strany Plantationu, kdy si zákazník může vybrat nějaký rum (měli jich tam ještě několik z různých destinací), může si zvolit dobu a typ sudu k dostaření (třeba v sudu po koňaku nechat až 2 roky) a následně nalahvovat s vlastním názvem. Podmínkou bylo tuším objednat 51 láhví o objemu 0,5l. Uvidíme, zda se tento zajímavý projekt dostane i k nám, protože jsme z toho byli skutečně nadšeni.

Byli jsme velmi dobře naladění skvělými rumy a tak jsem se rozhodli znovu navštívit protější stánek se značkou Longueteau. Tentokrát jsme se dostali vcelku rychle k pultu, zastihli jsme slečnu, která mluvila dobře anglicky, tedy nic nebránilo tomu, projít si několik zajímavých rumů této značky. Měli tam samozřejmě i ty krásné láhve Genesis, ale tyto rumy dobře známe a tak jsme chtěli sáhnout po něčem novém. První vzoreček Longueteau Cuvée Solidaire The Passion of the Chefs v síle 50% se vyrábí z modré třtiny a po destilace odpočívá 12 měsíců v nerezových kádích. Druhý vzoreček Longueteau Selection n°11 v síle 55% je vyroben z červené cukrové třtiny. No 11 je označení pozemku č. 11, který zde nejmenším z ekologicky obhospodařovaných pozemků (0,56 hektaru). Jeho malá velikost umožňuje ruční zpracování, pouze sběr je mechanizovaný. Oba dva skvělé rumy, každý trošku jiný, lehce u mě vyhrál No11. Následně jsme dostali k vyzkoušení rumy značky Papillon s motýlem v logu. Konkrétně to byly rumy Papillon Vieux a Papillon Brun. Pamatuji si, že by měly být oba vyráběny z modré cukrové třtiny, která roste na menším území. Dozrávají v sudech z amerického dubu po bourbonu. Bohužel ani na internetu jsem k těmto dvěma láhvím nic nenašel. Každopádně Vieux nám více vonělo, Brun zase více chutnalo. Tyto rumy nás nenadchly, ale ani nezklamaly.

Po této zastávce na Guadeloupe jsme se přesunuli na Madeiru a ochutnali několik rumů pocházejících z tohoto ostrova. Značka 970 má v portfoliu několik zajímavých rumů, my vyzkoušeli Single Cask Edition o síle 54,5% a Madeira Wine Cask Finish o síle 53,3%. Velmi dobře pitelné rumy, možná je škoda, že rumy z Madeiry nejsou zatím tolik rozšířeny. Musím opět také zmínit a pochválit transparentnost, jelikož si na čelní etiketě vyčtete vše důležité k zmíněným rumům. Nedaleko jsme pak zahlédli stánek s rumy William Hinton. Možná si pamatujete vzoreček z adventních kalendářů. Mě osobně ten rum příliš nepřesvědčil a tak jsem chtěli kolem jen projít. Na doporučení jsme ale dostali jednu menší podpultovku s názvem Comemoracao 600 Aňos. Je to čirý, kolonový zemědělský rum s obsahem 59% alkoholu. A i když jsem tomu moc šancí nedával, vcelku příjemně mě překvapil.

I přes to, že jsme celý areál prošli křížem krážem několikrát dokola, až těsně před odchodem jsme objevili uličku, kde jsme ještě nebyli. Hned na jejím začátku na nás vykoukla značka A1710. Pro mě opět velká neznámá, ovšem Martin Trávníček již měl tu čest. Tak jsme se tu zastavili a zapovídali se. Za pultem stály 3 milé slečny, které velmi dobře mluvily anglicky a velice dobře vykládaly o jejich rumech. Jako první jsme vyzkoušeli rum A 1710 La Perle v síle 54,5 %. Tento rum prochází pětidenní fermentací a následně je vydestilován v kreolské měděné koloně. Musím říct, že byl opravdu neskutečně dobrý, velmi ovocný, sladký, ale zároveň byla cítit lehká jodovitost, moc mě bavil. Pak přišel na řadu rum A1710 La Perle Brute o síle 66%. Mimo jiné nám jej slečna doporučila, že je její oblíbený. I zde se třtinová šťáva fermentuje pět dní a prochází kreolským 7-ti deskovým měděným sloupcem pojmenovaným „La Belle Aline“. Po destilaci se již nijak neředí. Další skvělý rum, který byl již o poznání silnější a výraznější, ale skutečně skvělý. Tohle byli zástupci takových těch klasických Agricole rumů. Pak nám nabídla k ochutnání něco trošku jiného, byl to rum A1710 Renaissance o síle 52%. Toto cuveé vzniklo díky pomalé fermentaci (5 až 6 dní) čerstvé třtinové šťávy s vinnými kvasinkami, poté proběhla destilace v „Belle Aline“ a nakonec vše zrálo pár dnů v ex-koňakových sudech. Bylo to opět něco jiného, ale velmi zajímavého a dobrého. U mě sice vyhrály ty ohnivější La Perle bratříčci, ale tento rum bych zase dokázal pít v klidu celý večer. Celkově na mě tato značka udělala velký dojem jak rumy v portfoliu, tak prezentací.

Člověk ani netuší, jak rychle ten čas běží, když se dobře baví. Rumfest začínal ve 12 hodin a končil v 18 hodin. No a než jsme se nadáli, byl čas opustit areál a jít na hotel. Večer jsme se ještě přesvědčili v místní restauraci o skvělé francouzské gastronomii, dali si skvělé jídlo, víno a nějaký koktejl na osvěžení. Na pokoji pak vyčistili zuby skvělým rumem Clément Seleccion Exclusive a mohlo se jít spát.

Ráno bylo celkem fajn, ten vcelku brzký konec Rumfestu okolo 18 hodiny má něco do sebe. Zašli jsme si na pořádnou francouzskou snídani a vyrazili zpět domů.

Shrnutí akce

Byl to neskutečný zážitek. Jako velké plus bych zmínil způsob řešení vstupu a placení, kdy zkrátka zaplatíte jedno “dražší” vstupné a pak degustujete, co chcete a již nic neplatíte. Je to rozhodně příjemnější, jednodušší a pohodlnější. A upřímně myslím, že to vstupné jsme propili asi během prvních třiceti minut 😀 Celkově zde bylo zastoupeno neskutečné množství známých i méně známých značek (celkem 189 značek ze 45 různých zemí). Jelikož se jednalo o Paříž, zemědělské rumy zde byly zastoupeny řekl bych odhadem ve 2/3 počtu z celkového množství rumů. A bylo opravdu z čeho vybírat, nevěděli jsme, co si dát dříve. Všichni byli velmi ochotní, někdy trošku vázla angličtina, jindy bylo těžké se probojovat až k pultům, aby si vás někdo všiml, ale nějak jsme se vždy procpali a domluvili. Cesta je to skutečně dlouhá, ale rozhodně stála za to. Byla to určitě jedna z nejlepších rumových akcí, jakou jsem zažil (pravděpodobně ta úplně nejlepší). Doufám, že si to příští rok zopakujeme 🙂

Na závěr ještě zbylé fotky, které jsem nafotil a nepoužil výše.

Publikováno: 9. dubna 2022 Aktualizováno: 9. dubna 2022
Autor článku - Jiří Naller Jsem fotograf a milovník rumů. Jsem zakladatel rumové skupiny Rum a vše kolem něj. Rád experimentuji a snažím se vnášet do fotografií (nejen rumů) netradiční prvky a originální pojetí.

Jak tento článek hodnotíte?

Pro hlasování klikněte na hvězdu

Průměrné hodnocení 5 / 5. Hlasů: 11

Článek zatím nikdo nehodnotil. Buďte první!

Související články

Napište váš názor