Největší ostrovní země světa s více než sedmnácti tisíci ostrovy nabízí neskutečně rozmanité kulturní a přírodní bohatství. Díky svému klimatu je Indonésie ideální pro pěstování cukrové třtiny. Však se dá také najít informace, že zde má cukrová třtina svůj původ (alespoň tedy některý její kultivar) a pěstuje se zde více než osm tisíc let.

Na začátku 17. století zde Nizozemci založili 12 destilérií (avšak destilace samotná zde byla představena Číňany už ve 14. století) produkující alkohol z cukrové třtiny a ještě v 18. století byl rum z Indonésie preferovaný před rumem karibským. Postupně se však díky mocenskému rozložení v Evropě a tedy i koloniální politice produkce cukrové třtiny přemístila do oblasti Karibiku. Tento motiv byl také doplněn motivem náboženským, kdy se v Indonésii prohluboval rozdíl pohledu na konzumaci alkoholu mezi dvěma nejdůležitějšími tamějšími náboženstvími – islámem a hinduismem.

Je nutné poznamenat, že klasické indonéské rumy nezrají v sudech z dubu, ale z teaku.

Známé indonéské rumy jsou Nusa Caňa a Naga Rum.