Původ rumu

K tomuto výjimečnému kousku se váže opravdu zajímavý příběh. Za lahví a obecně také za značkou Black Tot stojí mimořádný muž, majitel The Whisky Exchange, Sukhinder Singh. Díky němu dnes můžeme rum ochutnat. Jeho zásluhou vypadá balení tak, jak vypadá, a vlastně je také zodpovědný i za samotnou chuť rumu, jak ji dnes známe. Nestojí však za výrobou tohoto rumu, pouze jeho správným namícháním.

Sukhinder Singh se již od mládí pohyboval v oblasti lihovin. Jeho rodiče dostali povolení k distribuci alkoholu ve Velké Británii. On pracoval v jejich obchodě a alkohol ho fascinoval. Začal se zajímat zejména o whisky a sbíral miniatury. Čím dál víc se zaměřoval na staré a vzácné láhve, nebo značky s nějakým příběhem.

Sukhinder Singh

Jelikož se začal stále více dostávat do povědomí obchodníků s alkoholem, jednoho dne za ním přišel důstojník námořnictva s nabídkou prodeje keramického demižonu. Ten měl obsahovat pravý námořní rum s opravdu velkým příběhem.

Než budeme pokračovat, napíši pár slov k pojmu Black Tot Day. V průběhu 18. století byl život na lodi nesmírně obtížný. Pomyslným vrcholem dne bylo každodenní vydávání přídělů rumu námořníkům (denní Tot), na které dohlížel tzv. „purser“. Rum byl prevencí proti různým nemocem, únavě i pro vzpruhu námořníků. V roce 1970 Rada admirality rozhodla, že v moderním námořnictvu není místo pro každodenní vydávání rumu. Že se podmínky na lodích změnily a námořníci musí ovládat stále složitější a nákladnější stroje a systémy, které mohou při neopatrném zacházení ohrozit na životech spoustu lidí. I přes velké protesty a nepokoje ukončili dne 31. července 1970 tuto dlouhodobou tradici. Tento den je označován jako Black Tot Day. Námořníci v tento poslední den měli na ruce černé pásky, zinscenovali smuteční obřady a podobným způsobem uctili památku staleté tradice. Pak se veškeré vany a sudy odstranily z lodí a zbylé rumy se přelily do kameninových/keramických demižonů. Ty se uschovaly ve skladech Královského námořnictva.

Vydávání přídělů rumu námořníkům

Několik kousků se však rozprodalo či darovalo, a tak se jeden z nich dostal k výše zmíněnému Singhovi. Toho to samozřejmě zaujalo a demižon koupil. Netrvalo dlouho a přišel za ním jiný důstojník a nabízel mu dalších 5 demižonů. Ani se nenadál a najednou měl tucet demižonů. Samozřejmě ho velmi zajímalo, jak ten rum uvnitř chutná, a tak jeden otevřel. Byl opravdu unešený a nemohl uvěřit tomu, že de facto “masový” výrobek pro námořníky může chutnat takto výjimečně. Demižon postavil na stůl a každý den jej ochutnával, zda se rum nějak nezměnil a stále je tak výborný. Pro představu – demižon byl zhruba 1 galon (což je cca 4,5l). Tento zážitek si nemohl nechat jen pro sebe, a tak přivezl ochutnat vzoreček i jeho kamarádům, kteří byli podobní “rumoví blázni”. Ty rum také uchvátil a chtěli nějaký koupit. A tak se Singh rozhodl, že se pokusí skoupit veškeré zásoby, které zůstaly.

Podoba demižonů s Navy rumem

Tak se Singh rozhodl oslovit královské námořnictvo Jejího Veličenstva, zda by mohl odkoupit zásoby tohoto rumu. Bohužel zjistil, že v roce 1994 byly veškeré zásoby demižonů uvolněny soukromé osobě. Pak měl vcelku štěstí, protože se dostal k listině s prodejem zmíněných demižonů. Zjistil, že vše zakoupil pan Ken Coppleson (zaměstnanec ministerstva obrany), kterého však dobře znal. Byl to také větší sběratel a demižony jej velmi zaujaly. Proto je zakoupil čistě s investičním záměrem.

Listina o prodeji

O cca 10-15 let později tento pán prodal své akcie dvěma společnostem. Část šla americké firmě a větší část společnosti obchodující s vínem ve Velké Británii (prodávali sudy po víně, whisky atd). Tyto flakony pak Britové prodávali soukromým osobám jako investici. Vše však nebylo zcela korektní, ve firmě se objevily podvody, nezaplacené pohledávky, dluhopisy, a tak vláda společnost zavřela a veškeré zásoby zabavila. Vše předala likvidátorům, kteří měli jejich veškeré zásoby podržet, dokud se nevyřeší soudní spor a společnost nezaplatí své dluhy a poplatky. To se táhlo několik let. Po mnoha peripetiích se konečně povedlo panu Singhovi sehnat kontakt na likvidátory (někdy v roce 2007-2009). Samozřejmě se ihned zajímal o možnost odkupu zabavených demižonů a případně dalších položek. Bohužel mu bylo sděleno, že vše (3000 demižonů) včera prodali jinému zájemci a obchod je již uzavřen. Nemohl uvěřit, že to propásl o jeden jediný den. Zajímal se tedy, jestli je ještě nějaká šance, zda by mohl odkoupit třeba i jiné zabavené věci, které zůstaly (bylo tam šampaňské, koňak, atd). Chtěli po něm, aby udělal seznam s nabídkou a tu jim přinesl. Zhruba do hodiny Singh vše sepsal a přišel s velmi dobrou nabídkou. Likvidátoři mu sdělili, že jeho nabídka je mnohem výhodnější a vše (včetně demižonů s Navy rumem) prodali jemu. Uzavřený obchod tedy zrušili se zdůvodněním, že prý hledají vždy nejvýhodnější nabídku pro jejich klienty. Singh byl velice rád, ale samozřejmě chtěl sesbírat všechny demižony, aby někdo nepřišel s podobným projektem, jaký měl on v plánu. Tedy kontaktoval i společnost v Americe, která vlastnila zbytek akcií, a odkoupil demižony i od nich. Samozřejmě některé kusové prodeje koncovým zákazníkům již těžko dohledal, ale i tak dal dohromady zhruba 99% akcií. Pak se samozřejmě nabízely dvě možnosti. Obchodovat s akciemi na burze, nebo přijít s vlastním projektem. Název projektu byl pro něj jasný, protože to spojení s oním Black Tot dnem se opravdu nabízelo. Název Black Tot nebyl zaregistrovaný, tedy projektu již nic nebránilo v cestě.

Sukhinder Singh a jeho Black Tot

Singh a jeho tým se nejdříve domnívali, že všechny demižony obsahují stejný rum. Pak ovšem pozorovali rozdíly mezi popisky jednotlivých nádob a i po ochutnání zjistili vcelku výrazné rozdíly mezi jednotlivými rumy. Začali tedy přechutnávat všechny a zjistili, že obsahují asi 4 různé typy rumů. To bylo zapříčiněno hned několika vlivy. Jednak se míchaly nejrůznější značky, vznikaly tak nové blendy, které se zase doplňovaly (prakticky šlo o systém Solera), a navíc byly jednotlivé demižony i lahvované v různých dobách. Na voskových zátkách objevili 15-20 různých termínů lahvování, na pár nejstarších rozeznali rok 1930 a na těch nejnovějších samozřejmě rok 1970. Chtěli samozřejmě všechny tyto rumy a jednotlivé chutě nějak sjednotit. Tak zkoušeli nejrůznější kombinace způsobem pokus omyl. Museli samozřejmě přihlížet k zásobám jednotlivých typů rumů, aby vznikl nějaký jednotný a výborný blend. Toto snažení trvalo celkem 1 a půl roku, než vytvořili finální podobu rumu, jak jej známe dnes.

V době uvedení na trh (červenec 2010) se nevyskytovalo moc prémiových rumů v ceně 600 liber. Byl to tedy i vcelku risk přijít s něčím takovým. Ovšem jak Singh řekl, na prodej vůbec nespěchal a celému projektu naprosto věřil. Je zajímavé, že vlastně v té době neznámá značka vykročila na trh s rumem za 600 liber a až následně začala vytvářet a prodávat nové a cenově již přijatelnější rumy.

Barva

Nádherně tmavá, mahagonová až do kávově černé s rubínovým odleskem. Na okraji sklenice se tvoří velká spousta maličkatých kapiček, které jen velmi neochotně a nepravidelně stékají dolů.

Vůně

Je to nádhera. Zpočátku se jeví jako lehce štiplavá v nose a zároveň příjemně nasládlá. Velmi výrazné je opravdu staré dřevo, které na vás dýchne jeho neskutečnou vyzrálostí až zatuchlostí. To doplňuje decentně spálený karamel s dávkou koření. Výrazná je zejména lékořice. Ale rozeznal jsem i stopu hřebíčku. V nose se odehrávají velké věci a baví mě gradující stopa tabáku, hořké čokolády a jemného kouře. Z ovoce cítím takový lehce kyselejší tón, tedy za mě především citrusy a méně zralé lesní ovoce. Ale ta ovocitá složka není tolik výrazná. Ke konci mi projel nosem i takový lehce nahořklý nádech.

Chuť

Tohle je neskutečný zážitek a opravdu jsem si ho užíval od první chvilky až do té úplně poslední. První doušek je silný, štiplavý na jazyku a zároveň jemný, sladší a hřejivý. Rum na patře působí velmi hutně. Jasně dominantní složky jsou opět velmi staré dřevo a spálený karamel. Ta vyzrálost, intenzita, příjemná zatuchlost (jako když otevřete starou skříň po prababičce na půdě) je opravdu neuvěřitelná a v ústech vám vytváří opravdovou explozi. Výrazně vše doplňuje velmi hořká čokoláda, která dostává prostor především v závěru. Nechybí ani kouřový závan, značná zemitost, stopa doutníkového tabáku, lehká peprnost s kořením (opět výrazná lékořice) a kyselkavý náznak citrusů. Závěr je nádherně dlouhý, výraznější, na patře vám ještě několik minut po napití zůstává lehce nahořklá dochuť po čokoládě, starém dřevě a spáleném karamelu.

Láhev

Když si tento rum objednáte, dojde vám neskutečně pěkný balíček, který je podle mého naprosto parádně navržený. Vše je dodáváno v krásné dřevěné kazetě na magnet. V té najdete láhev, která je takového klasického oblého tvaru, hrdlo má zavoskované. Zajímavé je, že zde nenajdete klasický uzávěr, ale pravý korek, který musíte otevřít jako víno. K mému překvapení byl docela maličkatý a rozpadal se již při vytahování. Naštěstí vše dopadlo dobře, korek jsem v pořádku vyndal a následně objevil v krabici náhradní uzávěr s korkem. Ten možná mohl být trošku zajímavější, než jen tenký černý plast, ale to už je opravdu detail. Na láhvi nenajdete prakticky nic detailního o rumu. Na dřevěné krabici objevíte logo značky a zlatý štítek, na kterém jsou vyražené roky s první neoficiální dávkou rumu (1655), první oficiální dávkou rumu (1731) a datem poslední dávky rumu 31. července 1970. Dále v balení najdete zmenšenou imitaci nádoby námořníků, do které dostávali jejich příděly. Zajímavý je i černý notýsek, ve kterém se dočtete (v angličtině) vše o historii života námořníků na lodi, o přídělech, Black Tot dni i o námořním žargonu, který se na lodi používal. Pak jsou přibaleny ještě dvě kartičky. Na jedné najdete pokyny, jak umístit všechny části včetně láhve do krabice a upevnit speciálním kroužkem, aby se zamezilo pohybu. Druhá kartička nese název Rumový přídělový list, kde najdete i číslo láhve.

Cena

U nás se pohybuje láhev v ceně nad 22 000,- Kč. Je to samozřejmě velmi vysoká částka, ale odměnou za ni dostanete opravdový kus historie nejen rumu, ale asi samotného námořnictva.

Závěr

S touto recenzí jsem si dal prozatím asi nejvíce záležet, když si vybavím všechny, co jsem dosud napsal (a není jich málo). Nikde nenajdete příliš informací, čerpal jsem tedy především z videa přímo s panem Singhem, které najdete na youtubu, a dále z vlastního překladu deníčku, který je k láhvi přibalený. Hodně lidí určitě zajímá, zda tento rum za tu vysokou částku stojí. Nemyslím teď z investičního hlediska, ale na otevření a ochutnání. Za mě rozhodně ANO! Opravdu nebudu přehánět, pokud o tomto rumu řeknu, že je to asi nejlepší rum, jaký jsem prozatím pil. Je úplně jiný a je to neuvěřitelný zážitek, který bych přál každému zažít. Tedy pokud budete mít možnost, alespoň někde v baru, určitě ochutnejte. Já jsem opravdu nadšený, moje rumové srdíčko zajásalo.

Poslechněte si i podcast o rumu Black Tot Last Consignment:

Publikováno: 20. března 2021 Aktualizováno: 21. března 2021
Chcete podobnou recenzi i pro váš e-shop?
Profilový obrázek
Autor článku - Jiří Naller Jsem fotograf a milovník rumů. Jsem zakladatel rumové skupiny Rum a vše kolem něj. Rád experimentuji a snažím se vnášet do fotografií (nejen rumů) netradiční prvky a originální pojetí.

Jak tento článek hodnotíte?

Pro hlasování klikněte na hvězdu

Průměrné hodnocení 4.5 / 5. Hlasů: 8

Článek zatím nikdo nehodnotil. Buďte první!

Související články

Napište váš názor