| Lokalita | Dominikánská republika, Jamajka, Kuba, Paraguay, Trinidad a Tobago |
| Chutě | Aromatické, Jemné, Suché rumy |
| Síla | 40 %, 45 %, 61 %, 63 % |
Karel IV. na etiketě rumu. Otec vlasti, Karlštejn, Karlův most – a k tomu destilát z cukrové třtiny z Karibiku. Když jsem tyhle láhve vytáhl na zahrádce pražského rumového baru La Casa Havana, první reakce Lukáše Dvořáka byla, že spojovat Karla IV. s rumem je docela odvaha. Za tím vším stojí GrRUM Distillery z Uhřic u Sedlce-Prčice, česká firma, o které jsem do té doby nevěděl vůbec nic. Dostali jsme na ochutnání pět lahví, ani jeden z nás žádnou z nich předtím neměl v ruce, a tak jsme šli do degustace úplně naslepo. Pojďme se na celou řadu podívat podrobněji.
Obsah
GrRUM Distillery s.r.o. sídlí v Uhřicích u Sedlce-Prčice ve středních Čechách. Sama sebe označuje jako nezávislou českou destilerii, která pracuje s vybranými karibskými rumy, vlastními blendy, maceracemi a dokončováním v sudech. Jejich heslo zní Caribbean origin. Czech craft approach.
Značka je nová, firma za ní ale ne. Podle obchodního rejstříku společnost vznikla už v roce 2016 pod jménem Nowa-Merán a na GrRUM Distillery se přejmenovala až v červnu 2024. Podstatnější je jiný údaj: koncesi na výrobu a úpravu kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin má zapsanou od června 2016. To znamená, že tady nejde o firmu, která si najala cizí palírnu a vymyslela etiketu.
Filozofie, kterou deklarují na svém webu, se čte hezky: bez přidaného cukru, bez umělých aromat, malé šarže, single cask edice. Papírově je to přesně to, co v Česku dlouhodobě chybí. Většina českých rumových značek jede opačným směrem, tedy koupit levný destilát, doslazovat a prodat na příběh. Když někdo napíše na etiketu neslazený třtinový rum a na web to zopakuje u každé položky, má to u mě plus dřív, než to vůbec ochutnám.
Vedle řady Charles IV. najdete v jejich obchodě také produkty označené jako Spirit Drink, konkrétně rum s osmi a třinácti bylinami a ořechovou variantu Charles IV. Tohle je důležité rozlišení, které jim musím pochválit. Podle evropských pravidel se ochucený destilát z třtiny už nesmí prodávat jako rum a spousta výrobců si s tím hlavu neláme. GrRUM to na etiketě i v názvu rozlišuje, což je férové vůči zákazníkovi.
Zajímavý je jejich koncept rumových kmotrů. Za výběrem edic podle nich nestojí jeden bloger nebo jeden majitel, ale skupina degustátorů a přátel značky, kteří jednotlivé rumy společně ochutnávají a schvalují. Každá schválená láhev pak nese označení GF Approved. Nápad se mi líbí, protože jeden nos a jedno jezek na ocenění chutí jsou vždycky rizikem. Otázka je, kdo ti kmotři konkrétně jsou. Na webu jsou popsaní jako lidé, kteří nepotřebují pozornost, což je hezká věta, ale pro rumaře, který chce vědět, komu má věřit, je to málo. Kdyby tam byla jména, mělo by to úplně jinou váhu. A opět by to šlo směrem k transparentnosti.
Druhou nohou byznysu jsou vlastní edice na zakázku, tedy privátní značky pro firmy a jednotlivce od konzultace přes blendování a etiketu až po legislativu. Tohle není poznámka na okraj, protože právě tahle služba nejspíš celou destilerii živí a řada Charles IV. je zároveň její výkladní skříní.
Stařené rumy GrRUM nevyrábí. V technických podkladech, které mi k rumům poslali, stojí u Signature i u Trinidad Reserve, že fermentace probíhá podle standardů jednotlivých producentů v zemích původu. Jinými slovy destiláty nakupují hotové, vybírají sudy, blendují a plní. To je naprosto legitimní model, dělá to většina nezávislých plničů v Evropě a není na tom nic špatného, jen je dobré to vědět.
Bílé rumy podle vlastních podkladů vyrábí od nakoupené melasy. Uvádějí řízenou fermentaci melasy podle vlastní receptury a následnou kolonovou destilaci přímo v České republice. Tohle je řádově náročnější provoz než dovézt destilát a naředit ho, a v Česku to moc firem nedělá. Zatím nevím, jak ta kolona v Uhřicích vypadá a jakou má kapacitu, ale koncese na výrobu lihovin tomu odpovídá a chuť bílých rumů, o které bude řeč níž, tomu nijak neodporuje. Pokud to opravdu takhle funguje, měli by to komunikovat mnohem hlasitěji než horskou vodu.
A když už jsme u té vody, kterou na webu zdůrazňují: platí u ní totéž co u všech ostatních výrobců, kteří pramenitou vodu vytahují dopředu. Prakticky vždycky jde o vodu dále upravovanou, protože jinak se rum nedá stabilně ředit na přesnou sílu. Není to podvod, jen to není ten rozdíl, který by chuť rumu udělal.
U nezávislých plničů je dnes standardem uvést palírnu, ročník a někdy i označení šarže. GrRUM to udělal u jedné láhve z pěti, u zbytku zůstává jen země původu. Podívejme se, s čím tedy vlastně pracují.
Jediná palírna, kterou GrRUM u limitované edice pojmenoval. Long Pond leží ve oblasti Trelawny na severu Jamajky a patří k nejikoničtějším jménům celého rumového světa. Je to domov těžkých esterových rumů, které vznikají dlouhou fermentací s použitím kyselých šťáv a takzvaného muck pitu, a následnou kotlíkovou destilací. Právě odsud pocházejí legendární označení jako TECA nebo TECC s extrémně vysokým obsahem esterů, ale i výrazně lehčí profily. Long Pond dnes spadá pod National Rums of Jamaica a jeho sudy plní řada nezávislých značek po celé Evropě.
Konkrétní označení šarže výrobce neuvádí a při degustaci jsme se shodli, že o nejtěžší esterové marky rozhodně nejde. Profil byl výrazně jemnější, blíž k lehčím jamajským stylům.
U Trinidad Reserve stojí jen původ Trinidad a Tobago a kolonová destilace. Palírna uvedená není. Na Trinidadu je dnes pro export prakticky jediným relevantním zdrojem Angostura, respektive Trinidad Distillers Limited, takže je vysoce pravděpodobné, že jde o jejich destilát. Tento trinidadský styl obecně znamená lehčí, čistý kolonový rum s vanilkou, kokosem a citrusovou linkou, tedy pravý opak jamajské divočiny.
Tady se údaje rozcházejí. Na zadní etiketě jsme četli obecné Jamaica a Caribbean Blend, technické podklady od výrobce mluví o Jamajce doplněné dalšími karibskými rumy a produktová stránka na e-shopu už jmenuje konkrétně Dominikánskou republiku. Dominikánská republika znamená španělský typ rumu, tedy kolonovou destilaci a jemný, nevýrazný profil, takže v blendu plní roli změkčovadla, které jamajskou část zaoblí. Zajímavá drobnost z podkladů: u Signature rumu je jako surovina uvedená melasa i třtinová šťáva, což by v jamajském blendu bylo netypické (možná Worthy Park) nebo naopak Dominikána (např. Barceló to dělá) a stálo by za upřesnění.
U obou bílých rumů se mluví o původu Kuba a Paraguay. Pozor, tady nejde o původ destilátu, ale o původ melasy. Paraguayská melasa je dnes v Evropě běžnou surovinou, ostatně z ní vzniká i dánský Skunk rum, kubánská melasa je pak surovinou spíš netypickou. Právě tuhle kombinaci považuji za nejzajímavější technickou informaci z celé řady a v chuti bílého rumu je to znát.
Láhve jsou běžné, ničím nevybočující, s korkovým uzávěrem. Zajímavosti je hezky vypadající temně rudý vosk. Etikety nesou portrét Karla IV. na tmavém pozadí a působí spíš vážně než hravě.
Co musím pochválit, je zadní strana. Na každé láhvi je malý štítek se všemi podstatnými údaji, tedy typ zrání, počet let, druh sudu, způsob destilace, surovina a informace o doslazování. Tohle dělá málokdo a je to přesně to, co rumař při koupi hledá. Web to pak rozvádí ještě podrobněji a i to je nadprůměrné.
Slabinou je naopak to, že jsou si jednotlivé láhve navzájem hodně podobné. Rozdíl mezi rumem za 550 Kč a rumem za několik tisíc poznáte v regálu jen z popisku, ne z prvního pohledu. Výjimkou je limitovaná edice, která má menší, jasně odlišnou etiketu a tubu. Kdyby řada dostala jasnější barevné rozlišení mezi bílými, blendem, single origin a limitkou, pomohlo by to prodejům i orientaci zákazníka. Drobnost na okraj: obrázky na jejich webu nesou v názvech souborů stopu po generativním AI nástroji, což u značky, která staví na řemeslu, trochu tluče do očí.
Bílý rum v síle 40 % za 550 Kč za sedmičku. Podle výrobce vzniká z blendu melasy z Kuby a Paraguaye, řízenou fermentací podle vlastní receptury a kolonovou destilací. Zrání v sudu tedy neproběhlo, destilát více než dva roky odpočíval v nerezových tancích. Bez doslazování, bez deklarovaných aditiv.
Tady mám první výhradu k označení. Na zadní etiketě jsme četli kontinentální zrání, což u rumaře automaticky vyvolá představu sudu v Evropě. V technických podkladech, které mi výrobce poslal, je u téhle položky napsáno doslova, že se zrání neaplikuje, protože sudové zrání žádné neproběhlo. Výrobce si tedy odporuje sám se sebou a etiketa slibuje víc, než se ve skutečnosti stalo. Odpočinek destilátu v nerezu je legitimní a smysluplný krok, ale zrání to není a takhle by se to označovat nemělo.
Rum je čirý, i když při bližším pohledu jsme se shodli, že úplně bílý není a má velmi lehounký nádech. Vůně je pěkná a překvapivě klidná, s výraznou melasovou linkou a zemitostí v pozadí. Není štiplavá a na bílý rum této cenové kategorie je nadprůměrně příjemná.
Chuť je poměrně komplexní a má nečekaně dlouhý závěr, což u bílého rumu za pět a půl stovky nepotkáte často. Ovoce tady nehledejte, od agricole je to naprosto opačný svět a od tříleté Havany je to podstatně méně ovocné. Nejblíž mi to sedělo k bílému Abuelu, tedy melasová, spíš neutrální linka s určitou tíhou destilátu. Zajímavost do toho podle mě vnáší právě paraguayská část blendu. Jediná výtka míří do závěru, kde už zůstává hlavně alkohol. Na 40 % bych čekal o něco méně lihovosti.
Příjemné překvapení a podle mě nejlepší poměr ceny a výkonu z celé řady. Uděláte z něj velmi slušné koktejl se sladšími ovocnými tóny, ale narozdíl od většiny bílých rumů, si ho dokážu představit i k pomalému popíjení. A protože jde o koncovou cenu na e-shopu výrobce, dá se čekat, že u distributorů bude ještě příznivější.
Stejný základ, stejná surovina, stejný postup, jen síla 63 % a cena 850 Kč. Papírově tedy o tři stovky dražší verze téhož. Šli jsme do ní s očekáváním, že dostaneme jen hlasitější variantu čtyřicítky. Nedostali.
Čirý rum, opticky k nerozeznání od čtyřicítky. Vůně je ale paradoxně jemnější a méně ostrá, než u slabší varianty, což jsme oba čekali přesně naopak. Alkohol je tam samozřejmě cítit, ale je lépe zabudovaný do celku. Navíc se objevuje květinová linka, takže vůně není zdaleka tak neutrální jako u čtyřicítky.
A tady přišlo největší překvapení celé degustace. Nejde o silnější verzi téže chuti, je to úplně jiný rum. Dominuje kakao, máslová sušenka a pražené tóny, přitom to není sladké a hořké tóny se skoro neobjevují. Bavilo mě to nejvíc ze všech pěti vzorků.
Za tři stovky navíc dostanete výrazně jiný a zajímavější zážitek, ne jen vyšší číslo na etiketě. Je to destilační síla, ne sudová, protože sud v tom žádný nebyl. Do tiki drinků a silných koktejlů to bude parádní základ a k degustaci taky. Za mě nejzábavnější láhev z celé řady.
Signature blend značky za 1 350 Kč. Základ tvoří jamajské kotlíkové rumy doplněné rumy z Dominikánské republiky, zrání proběhlo tropicky v ex-bourbonových sudech z amerického dubu po dobu tří až pěti let. Destilace kombinuje kolonu i kotlík. Bez doslazování, karamel E150 je podle výrobce použitý výhradně na sjednocení barvy. To je běžná praxe a nemám s ní problém, dokud je přiznaná, což tady je.
Zlatavá barva sjednocená karamelem. Vůně je hezká a je v ní jasně poznat Jamajka, ale v její vlídné podobě. Funky tóny plynule přecházejí do sladkého karamelu, který je podle mě ve vůni dost dominantní. Je to uhlazené a je z toho cítit záměr vytáhnout z Jamajky přesně to, co se lidem líbí, a zbytek nechat stranou.
Vůně slibuje, chuť nedodrží. Je plochá. Oproti oběma bílým rumům je to chuťově výrazně méně zajímavý rum, a to za dvojnásobek až trojnásobek ceny. Problém vidím v tom, že je nedotažený z obou stran. Pro fanoušky suchých jamajských rumů je v tom málo suchosti a málo Jamajky, pro milovníky sladších rumů je to zase málo sladké. Na konci se objeví chuťová linka a nějaký dojezd, takže to není špatné. Je to rum pro každého, který vypije opravdu každý, protože v něm nic nevadí, ale nikoho ničím nenadchne.
Kdyby stála 800 Kč, bavíme se o solidním daru pro kolegu, který rum pije dvakrát ročně. Za 1 350 Kč naráží na tvrdou realitu, protože rumů pro každého je na trhu spousta a řada z nich stojí polovinu. Tady se s cenou nepotkává výkon.
Jediný single origin rum v řadě, tedy blend rumů z jedné země. Původ Trinidad a Tobago, zrání tropické v ex-bourbonových sudech z amerického dubu, kolonová destilace, síla 45 % a limitovaná série 1 316 lahví. Technické podklady jsou v jednom bodě konkrétnější než e-shop: nejde o rozpětí dvou až šesti let, ale o blend tří složek ve stáří tří, pěti a šesti let. Tuhle informaci by měli dát i na produktovou stránku, protože je mnohem přehlednější než vágní rozpětí.
Pozor na cenu. V době natáčení stál 1 750 Kč, dnes je na e-shopu výrobce za 2 100 Kč. To je zdražení o dvacet procent u láhve, která podle mého názoru byla drahá už za tu původní cenu.
Světlejší zlatá. Vůně je skoro žádná, spíš lihová, nic extra zajímavého se z ní nedere ven. Při delším čichání se objeví náznak sladkosti, ale je to velmi lehký, velmi tichý Trinidad.
Chuťově je to jednoznačně zajímavější než Signature. Objeví se náznak charakteristické aromatické linky, ale hned zase ustoupí a závěr zůstane prázdný. Je to uhlazené tak, aby to nikoho neobtěžovalo, aby při napití nikdo nešklebil pusu a nepotkalo ho nepříjemné překvapení. Pro člověka, který za sebou pár takových lahví má, to znamená jediné: prázdno.
Chuťově krok správným směrem oproti Signature, cenově krok špatným směrem. Za 2 100 Kč se pohybujeme v kategorii, kde mám na výběr z lahví, které umějí mnohem víc. Tady prostě cena neodráží zajímavost destilátu.
Vrchol řady a jediná láhev, u které výrobce jmenuje palírnu. Sedmiletý jamajský rum z Long Pond, kotlíková destilace, tropické zrání v ex-bourbonových sudech, stočený přímo ze sudu, bez filtrace a bez doslazování. Přesně tohle je informace, za kterou by si měl výrobce stát, a je dobře, že ji uvádí.
Musím ale jasně upozornit na jednu věc, jinak by celé hodnocení nedávalo smysl. Vzorek, který jsme měli na baru, měl 61 % a v té chvíli byla avizovaná cena 2 850 Kč. Technické podklady, které jsem od výrobce dostal, uvádějí 150 kusů s poznámkou, že se série uzavírá. Láhev, kterou dnes najdete na e-shopu jako Limited Edition, je ale uvedená v síle 65,8 %, za 6 500 Kč, s označením Batch No. 1 of 3 a v parametrech se počtem 140 kusů, zatímco v popisu téže stránky je zase 150 lahví.
To jsou tři různé údaje o počtu kusů, dvě různé síly alkoholu, dvojnásobný rozdíl v ceně a k tomu série, která se podle jednoho zdroje uzavírá a podle druhého je první ze tří. Nemám potvrzeno, jestli jde o jiný sud, jinou šarži nebo o posun v průběhu příprav, a tipovat to nebudu. Moje hodnocení chuti se proto vztahuje výhradně k tomu, co jsme reálně ochutnali, a finální láhev v prodeji může chutnat jinak. U limitované edice je počet kusů a síla to hlavní, co si sběratel kupuje, takže tohle by měl výrobce srovnat jako první věc, ještě než se láhev dostane do prodeje.
Zlatavá barva odpovídající sedmi letům v tropech. Long Pond je ve vůni poznat, ale velmi jemně a rozhodně ne intenzivně, což u téhle palírny překvapí. O nejtěžší esterové marky tedy nejde. Ve vůni jsme našli hlavně ovoce, konkrétně jablka, tedy profil blízký lehčím jamajským označením. Na sílu 61 % je vůně pozoruhodně klidná.
Není to špatné. V jednu chvíli vylétne opravdu zajímavá chuťová linka, která pak zase ustoupí, ale závěr je dlouhý a hlavně má chuť, nejde jen o alkohol. To je proti Trinidadu i Signature velký posun. Na druhé polknutí mě ale zarazilo, že ve střední části není alkohol úplně dobře zabudovaný. Lihovost je cítit dost a samotná chuť zůstává až za ní, v pozadí.
Nejlepší z těch stařených, o tom žádná. Kdyby stál dva tisíce, řeknu, že je to zajímavý kousek a doporučím ho. Za avizovaných 2 850 Kč jsme se dostávali na úroveň běžných cen slušných lahví od zavedených nezávislých plničů. Při dnešní ceně 6 500 Kč je to úplně jiná hra, ve které Long Pond od zavedených plničů nabízí za výrazně méně peněz výrazně víc. Rozumím, že malosériová výroba je drahá a že řemeslný přístup něco stojí. Trh a zýákazníky to ale nezajímá.
Degustace se rozdělila přesně na dvě poloviny a hranice vedla mezi bílými a stařenými rumy.
Bílé rumy jsou vyloženě povedené. Čtyřicítka za 550 Kč je slušný, komplexnější bílý rum s dlouhým závěrem, který obstojí v koktejlu i mimo něj. Overproof za 850 Kč je pak nejzajímavější věc z celé pětice, protože nabízí zcela jinou chuť, ne jen víc alkoholu. Obě láhve mají férovou cenu.
Stařené rumy naopak neobhájily svou cenovku. Signature je uhlazený rum bez ambice, Trinidad Reserve je chuťově prázdnější, než by odpovídalo dvěma tisícovkám, a Long Pond je sice nejzajímavější z nich, ale při současné ceně stojí proti konkurenci, která je o třídu jinde. Kdyby ceny těchhle tří klesly zhruba o třicet procent, tedy Signature k tisícovce, Trinidad k patnácti stovkám a Long Pond ke dvěma tisícům, díváme se na to úplně jinak.
Co ale musím ocenit bez výhrad, je přístup. Žádná aditiva, žádné doslazování, přiznaný karamel jen na barvu, detailní informace na zadní etiketě i na webu. V době, kdy se rumu prodává o něco méně než dřív a konkurence je tvrdá, se do toho někdo pustil poctivě a řemeslně. To si zaslouží uznání a upřímně za to držím palce, protože takových značek u nás moc není. Zároveň platí, že cena má odrážet kvalitu a zajímavost destilátu, a právě tady mají v GrRUM co dolaďovat.
Za sebe hodnotím celou řadu jako specifický produkt s jasně vymezeným publikem. Karel IV., Karlštejn a rum je spojení, které v Česku nikdo jiný nemá, a pokud za tím bude stát rozumný marketing, může to fungovat obdobně jako rumové edice hudebních kapel. Fanoušky si to najde.
Celou degustaci si můžete pustit i jako video, kde uvidíte lahve, etikety i naše reakce v přímém přenosu:
Rumy se prodávají přímo na e-shopu GrRUM Distillery. Přímo od lidí z palírny vím, že už pracují na další sérii s dalšími chutěmi a edicemi a že chystají i rumy dovezené přímo z Jamajky, kam pravidelně jezdí. Až se k nim dostanu, rád je ochutnám a porovnám s tím, co jsme měli teď. A pokud některou z nich ochutnáte, napište mi svůj názor, protože chutě má každý trochu jiné a klidně se může stát, že vám bude řada sedět víc než nám.
Láhve jsem dostal k ochutnání od výrobce. Na hodnocení to nemělo vliv, což si myslím, že je z textu výše dostatečně poznat. Za možnost ochutnat děkuji, stejně jako Lukáši Dvořákovi a baru La Casa Havana za zázemí.
